Právní rámec a základní směřování návrhu

Novela zasahuje do Zákona již na úrovni vymezení jeho předmětu. Do § 1 odst. 1 Zákona má být nově promítnuto shromažďování a sdílení údajů týkajících se služeb v oblasti ubytování a výkon státní správy v cestovním ruchu. Návrh výslovně deklaruje návaznost na přímo použitelný předpis Evropské unie, a to nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1028 o shromažďování a sdílení údajů týkajících se služeb v oblasti krátkodobých pronájmů ubytování. Z výkladového hlediska je podstatné, že vnitrostátní úprava má být od počátku koncipována jako součást evropského datového rámce, nikoli jako izolovaný národní režim.

Vymezení základních pojmů

Rozhodující význam mají definice obsažené v navrhovaném § 9e Zákona. Právě zde se vymezuje osobní a věcný rozsah nové regulace, tedy okruh subjektů a situací, na něž dopadnou registrační a evidenční povinnosti. Za „ubytovatele“ má být považován jednak ten, kdo poskytuje ubytování na základě živnostenského oprávnění, jednak osoba, která je hostitelem ve smyslu unijního předpisu. Návrh se tak zjevně nezaměřuje pouze na hotely, penziony či obdobná zařízení, ale i na širší okruh osob nabízejících ubytování v režimu platformových pronájmů.

Návrh současně pracuje s kategorií „jednotky pro poskytování ubytování“, aby postihl i jednotlivé byty či domy nabízené ke krátkodobému užívání. Tato terminologie je pro praxi významná. Evidenční režim se má vztahovat i na situace, které v každodenním provozu vystupují spíše jako „pronájem bytu na pár nocí“ než jako klasická ubytovací služba v tradičním pojetí.

Praktickým spojovacím institutem je registrační číslo, které má fungovat jako jedinečný identifikátor propojující nabídku, státní registr a navazující povinnosti v digitálním prostředí. Smysl tohoto prvku je zřejmý: umožnit „spárování“ konkrétního ubytování s konkrétním poskytovatelem a s daty evidovanými ve veřejnoprávním systému.

Registr jako centrální nástroj regulace a správy dat

Navrhovaný § 9f Zákona zřizuje „Registr ubytovacích zařízení, jednotek pro poskytování ubytování a ubytovaných osob“ jako informační systém veřejné správy spravovaný Ministerstvem pro místní rozvoj. Registr má plnit funkci jednotného digitálního kontaktního místa podle unijního předpisu. Z hlediska konstrukce návrhu jde o klíčový prvek. Data mají být soustředěna do jednoho centrálního systému, který bude sloužit nejen jako evidence, ale i jako infrastruktura pro sdílení údajů.

Centralizace má zásadní důsledky i mimo samotný cestovní ruch. Údaje dnes rozptýlené mezi různé režimy (místní poplatky, cizinecká agenda, provozní evidence) mají být koncentrovány do jediného systému. Tím se přirozeně zvyšují nároky na přesnost zápisů, na procesní nastavení u poskytovatelů a na jasné vymezení přístupů a datových toků mezi orgány veřejné moci.

S návrhem je spojena i úprava uchovávání údajů, která pracuje s několika režimy. Základní pravidlo počítá se šestiletou lhůtou od zápisu ukončení ubytování; vedle toho mají hrát roli doby podle unijního předpisu, předpisů o místních poplatcích a předpisů o pobytu cizinců. Specificky se stanoví, že údaje o cizinci zapsané osobou, která není ubytovatelem, se uchovávají nejvýše 24 hodin od automatizovaného potvrzení převzetí informačním systémem Policie ČR.

Rozsah povinností

Návrh je založen na kombinaci jednorázové registrace a následné průběžné evidence. V praxi to znamená, že zveřejnění nabídky na platformě nemá být nadále vnímáno jako jediný krok k zahájení činnosti; poskytování krátkodobého ubytování má být spojeno s registrací v informačním systému, včetně přesné identifikace místa i poskytovatele.

Nejcitlivější část návrhu však představuje evidence ubytovaných osob. Tedy povinnost zapisovat údaje bezprostředně po ubytování, nejpozději do 24 hodin. Tato konstrukce se bezprostředně promítne do provozní reality krátkodobých pronájmů, zejména tam, kde je praxe založena na zjednodušeném digitálním check-inu nebo omezeném kontaktu mezi hostitelem a hostem. Lhůta 24 hodin je krátká, a proto vyžaduje procesně disciplinovaný režim sběru a zápisu dat, včetně schopnosti identifikovat hosta v rozsahu požadovaném návrhem.

Postavení online platforem a otázky, které návrh neuzavírá

Návrh výslovně zahrnuje provozovatele online platformy do systematiky Zákona, čímž potvrzuje, že platformy jsou chápány jako součást regulatorního ekosystému. Současně však z podkladu nevyplývá, jak konkrétně budou povinnosti platforem vymezeny. Není zřejmé, jak budou platformy pracovat s registračním číslem, jaký rozsah údajů budou předávat, v jaké frekvenci ani jak budou nastaveny kontrolní mechanismy vůči nabídkám, které podmínky nesplní. „Platformová“ rovina návrhu tak zůstává do určité míry otevřená, a to přesto, že právě prostřednictvím platforem se v praxi realizuje podstatná část krátkodobých pronájmů.

Tato otevřenost má praktické dopady. Ubytovatelé budou muset nastavit vnitřní procesy tak, aby obstály i bez opory v jednotném platformním standardu (např. pokud platforma nebude technicky vynucovat uvedení registračního čísla či nebude poskytovat nástroje pro kompatibilní práci s evidencí).

Praktické důsledky a interpretační rizika v návazných agendách

Navrhovaná úprava zjevně směřuje ke zvýšení transparentnosti prostřednictvím standardizovaného sběru, sdílení a uchovávání údajů. Zároveň však zvyšuje administrativní a procesní nároky krátkodobých pronájmů. Nejde pouze o jednorázovou registraci, ale o průběžný režim s krátkými lhůtami a vazbou na centrální registr. Pro praxi se jako klíčové jeví zejména povinnost zápisu údajů o hostech do 24 hodin, standardizovaná identifikace místa umožňující „spárování“ nabídky s nemovitostí, šestileté uchovávání dat a nejasnosti ohledně povinností platforem.

Významné jsou i výhrady a okruhy k vyjasnění, které se objevují v souvisejících stanoviscích. Vláda ve stanovisku [1] z 9. března 2026 označila systém eTurista za potřebný, avšak upozornila na nutnost věcného vyjasnění vztahu ke správě místních poplatků, cizinecké agendě a ochraně osobních údajů. Varovala před vyšší administrativní zátěží a duplicitním vyplňováním. Dále poukázala na nevyjasněný rozsah přístupu dalších orgánů, absenci úpravy automatizovaného předávání dat Policii ČR, nevyjasněnou technickou kompatibilitu systémů, rozpočtový aspekt i legislativně technické nedostatky.

Česká komora architektů upozornila,[2] že úprava může umožnit evidenci bytů jako ubytovacích kapacit bez ohledu na stavebněprávní určení. Navrhla zařazení stavebních úřadů mezi subjekty s přístupem k registru a zmínila problematiku přenášení rozhodování o užívání staveb na obce mimo správní řízení. Návrh tak neotevírá pouze otázky technického nastavení evidence, ale i širší problematiku vazeb na daňovou správu, bezpečnostní agendy, ochranu osobních údajů a stavební právo.

Závěr

Navrhovaná novela směřuje k systematičtějšímu uchopení krátkodobého ubytování prostřednictvím standardizovaného sběru, sdílení a uchovávání údajů. Registr jako informační systém veřejné správy, povinná identifikace ubytovatele i místa a průběžná evidence ubytovaných osob představují posun k formalizovanějšímu a digitalizovanému modelu regulace.

Trend legislativní úpravy je zřetelný, avšak rozhodující bude konkrétní provedení a dovysvětlení otevřených vazeb. Praktický dopad na poskytovatele krátkodobých pronájmů je přímý. Bude nezbytné nastavit provozní disciplínu pro průběžný zápis údajů, pracovat s přesnou identifikací místa a počítat s delší dobou uchovávání dat. Pro praxi je rozumné začít se na nová pravidla připravovat už nyní, ať už jde o nastavení vnitřních procesů, smluvních vztahů nebo technického zázemí tak, aby odpovídaly požadavkům na registraci a dodržení evidenčních lhůt. Současně ale platí, že řada podstatných věcí zatím nemá jasnou podobu. Tak například, jak široká bude povinná součinnost online platforem, jakým způsobem se bude v praxi pracovat s registračním číslem nebo jak přesně bude registr provázán se správou místních poplatků a s cizineckou agendou. Bude zajímavé sledovat, jakým směrem se odborná diskuse nad těmito tématy vydá a jakou konkrétní podobu nakonec dostanou.

[1] Sněmovní tisk 106; Novela z. o podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu; dostupný zde.

[2] K tomu blíže: STANOVISKO VLÁDY k návrhu poslanců Elišky Olšákové, Karla Dvořáka, Lucie Sedmihradské, Julie Smejkalové, Michala Zuny, Jiřího Horáka a Zdeňky Blišťanové na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 268/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (sněmovní tisk č. 106); dostupné zde.

[3] K tomu blíže: Vyjádření České komory architektů k projednávanému návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony; dostupné zde.

Zdroj: legalweb.cz